(15.12.2018) Už delší dobu se z Babišových nevymáchaných úst ozývá, jak chce pomoct uprchlíkům, zvláště těm dětským, aby nemuseli utíkat do Evropy. Prý jim tam postavíme vesnici. Už to rozhlásil kdekomu, státníkům i podnikatelům. Ale co to? Novináři pátrali, všude se ptali, až se nakonec museli smířit s tím, že žádný takový projekt neexistuje. Vůbec nikdo ho nepřipravuje, dokonce ani nebylo nikomu uloženo, aby jej aspoň začal připravovat. Teď se přiznám, že mě to vlastně nepřekvapilo. Jen se mi potvrdilo, co už jsem si dávno myslel: je to celé jen zbožné přání premiéra. Jinak řečeno - aby nikomu nemusel pomáhat, vymyslel si takovou roztomilou bajku a každému svou prolhanost na potkání vykládá. To je panečku politika! A ty, lide blbý, mu můžeš věřit.
(10.12.2018) Nedávno vláda cestovala po republice a sbírala seznamy potřebných investic v jednotlivých krajích. Všechno pak sečetla a nad seznamem vyslovila jednoznačný názor, že se v minulosti dlouho neinvestovalo, že je to výsledek špatného hospodaření předchozích vlád a teď je konečně u moci vláda, která to musí napravit. Provedl jsem podobný pokus se svým rodinným majetkem. Prošel jsem většinu toho, co mám a sepsal, co by potřebovalo už vyměnit nebo aspoň opravit. Auto, počítač, mobil, vybavení bytu, zahrada, garáž a další a další. Sečetl jsem to a neuvěřitelně kroutil hlavou, jaká suma to byla. Mám postupovat jako vláda a uzavřít všechno konstatováním, že jsem v uplynulých letech hospodařil katastrofálně špatně? Mám si vynadat, že jsem debil a všechno zakončit odstavcem, že na pořádnou změnu sice teď nemám dost peněz, ale opravdu už napravím své minulé chyby a konečně nastolím tolik žádaný pořádek? Druhou variantou je neblbnout a použít mozek. Třeba nemusím většinu věcí vyhodit, protože jsem byl při jejich pořizování celkem prozíravý. Věci dosluhují postupně a také budou plynule a postupně obměňovány či opravovány. Co třeba uzavřít to takhle: Budu hospodařit stejně zodpovědně jako dosud, žádný šok se nestane, mohu dál klidně spát. Pochopili jste správně. Nebudu postupovat jako vláda, nejsem debil. Žádné dlouhé seznamy přání a snů bez rozvážného výběru. Takhle neplánuje nikdo se zdravým rozumem. Tohle je jen způsob jak získat hlasy nepříliš myslících voličů. Ke které skupině patříte? Věříte vládním lhářům nebo máte vlastní mozek?
(05.12.2018) Vidíme a slyšíme to denně. Premiér nadává médiím do hyen kvůli reportáži s jeho synem, vychutnává si šťourání v diagnózách svých dětí, srdceryvně prezentuje svou lásku k rodině a všem kolem nadává. Premiérovi děti do mediálního prostoru zatáhnul právě jejich "milující" otec. Pamatujeme si, jak nejprve udatně zatloukal, že nemá tušení, kdo byl majitelem Čapího hnízda, pak tvrdil, že vlastníky byli nějací advokáti, až nakonec stál před Poslaneckou sněmovnou jako školáček, přistižený při lži. Přiznal, že lhal, že Čapí hnízdo vlastnili jeho děti a další členové jeho rodiny. Kdyby své děti měl jen z desetiny tak rád, jak tvrdí, nikdy by je do takové špíny nenamočil. A když už by do nějakého problému spadli, pomohl by jim a nemáchal je v tom bahně víc a víc. Tak by se choval opravdu milující otec, ale bohužel ne A.B., který své děti asi má trochu rád, ale peníze mnohem raději. Samozřejmě že to nepřizná, ale každý soudný člověk to vidí. Ještě nevíme, jak celá kauza dopadne. Syn sice prohlásil, že chce spolupracovat s Policií ČR a taky naznačil, o čem chce vypovídat, ale otec zase včas zasáhnul. Babiš na svém facebooku napsal: matka i syn „už pochopili, jak je novináři zneužili“. Nejspíš taky tušíte, jak jim to vysvětlil. Asi už budou dávat velký pozor, aby panu premiérovi nějak neublížili. Žádné dítě nemůže za to, jaké má rodiče, nemohou za to ani děti pana Babiše. Popřejme jim, aby svou nemoc zvládali co nejlépe a aby je otec už do svých kšeftů nenamáčel. A taky aby k nim novináři, vyšetřovatelé, soudci i veřejnost byli spravedliví.
(01.12.2018) Taky slýcháte od politiků větu "je to osobní věc pana Babiše, měl by si vše vyřešit sám"? Žádný zloděj ani podvodník nedostává nabídku, aby si "osobní problém" vyřešil sám. Takové případy musí řešit společnost a nenechávat to na vůli toho, kdo porušil zákon. V právním státě to platí pro každého, i pro premiéra. To, že jeho firma neoprávněně čerpanou dotaci vrátila, neznamená, že zmizela trestní odpovědnost. Podvod se stal a rychle vrácené peníze lze posuzovat jen jako polehčující okolnost. Každý, kdo zmíněnou větu hlásá, je alibista a ve sněmovně nemá co dělat. Poslanci jsou přece od toho, aby hájili naše zájmy a nezjednodušovali si práci tím, že svou povinnost konat přesunou na někoho jiného. Proto jsme je volili, proto je platíme.
(12.11.2018) Často slyším nářky na Brusel a jeho úředníky. Argumentuje se zbytečnou byrokracií, která nám nařizuje, abychom splachovali jen třemi litry vody, abychom používali vysavače s výrazně menším příkonem, abychom místo žárovek svítily LEDkami, abychom ..., abychom ..., abychom ... Podělím se s vámi o pár svých osobních zkušeností:
1) Na toaletě splachuji čtyřmi nebo deseti litry (podle toho, co stisknu) dávno předtím, než EU vydala své doporučení. Vím, že stejný systém používá kdekdo a nejsou s tím žádné problémy. Možná ho máte doma taky a ani o tom nevíte.
2) Postupně jsem žárovky v bytě vyměňoval za LEDky taky před tím, než EU zakázala používání žárovek. Spočítal jsem si, že ušetřím za elektřinu a s delší životností proti klasických žárovkám se mi už pořizovací náklady vrátily. Nejsem šetřílek, ale nerad zbytečně utrácím.
3) Nedávno jsme doma obměňovali vysavač. Starý měl spotřebu 1800 W, nový 650 W, přibližně třetinu. A světe div se - nový vysává stejně dobře jako ten starý a dokonce byl lacinější než ten původní. Kdo vysává denně, určitě to ocení.
4) Nejsem telefonní maniak, ale uvítal jsem, když EU donutila operátory, aby razantně snížily roamingové poplatky. Už nemusím trnout, že utratím majlant když si zavolám ze zahraničí. Naše státní orgány takhle zasáhnout neuměly, možná moc nechtěly. Ale Bruselu to nestačí. V prvním pololetí příštího roku dojde ke snížení plateb za hovory a SMSky do zahraničí, které určitě taky uvítáme. Tak komu bych měl nadávat - Bruselu nebo Praze?
5) A co ti úředníci v Bruselu? Počítejte se mnou. EU má asi 48 tisíc úředníků, přibližně 1 na 10 tisíc obyvatel. Česko má asi 62 tisíc úředníků, 1 na 160 obyvatel! A pořád slyším, že nestíhají, že jich je málo. Trochu jsem to zjednodušil, ale k pochopení to určitě stačí.
(05.11.2018) Premiér Andrej Babiš je znám svým bezohledným chováním při podnikání. Proto nepřekvapilo, když do svých špinavých her vtáhl i své děti, které ještě nedávno vykonávali velmi náročné práce a nečekaně rychle se stali těžce nemocnými, aby nemohli svědčit u soudu nebo být obviněni z trestných činů. Už i jeho syn veřejně prohlašuje že táta lže. Babiš své bezcitné chování předvádí i v politice, jen slepý to nevidí. Poprvé ale ukázal, že mu intriky a hrubá síla nejsou cizí ani vůči vlastní rodině. Neobstojí nálepkování novinářů jako hyen, které nedůstojně a skrytě nahrávají synovo svědectví. U toho rozhovoru byla se synem i jeho matka a ta by jistě zakročila, kdyby něco neprobíhalo regulérně. Protože se tak nestalo, je zjevné, že reportáž Sabiny Slonkové a Jiřího Kubíka byla v pořádku. Nebo nám Andrej ještě dovysvětlí, že i matka je nemocná? Je neuvěřitelné, jak silně některé jedince přitahuje lesk peněz. Smutné ale je, že pořád ještě je hodně lidí, kteří takovému individuu věří. Naše společnost musí ještě léta zrát, než doroste k demokracii, která si s takovými problémy bude umět rychle poradit.
(25.10.2018) Odbory jsou užitečné, když hájí zájmy zaměstnanců a jednají se zaměstnavateli tak, aby mezi oběma byl vyvážený vztah. Jsou ale i případy, kdy následky jsou sporné, někdy i škodlivé. To když chtějí ukázat svou sílu a dotlačí zaměstnavatele ke krokům, které nakonec sníží jeho konkurenceschopnost nebo dokonce přispějí k jeho krachu. Než zaměstnanci pochopí, že to odbory "přepískly", bývá už pozdě, už to nejde vrátit. Sleduji současnou snahu odborů zalíbit se prosazením razantního zvýšení mezd, protože "český dělník musí mít stejnou mzdu jako německý". Myslím, že lze předvídat, co může následovat. Firmy se už netají záměrem omezovat investice, aby zbylo na vyšší mzdy. Některé už zkrachovaly a přiznaly, že hlavním důvodem byla nemožnost splnit mzdové požadavky svých zaměstnanců. Nejspíš to postihne i další. Pokud to budou ty, které by už dávno skončily, nebýt masivních intervencí České národní banky do české koruny, bylo by to celkem v pořádku. Bohužel lze očekávat, že důsledky líbivého postoje odborů budou horší. Zanedbatelná není ani skutečnost, že vyšší cena práce, z větší části vyvolaná zvýšením mezd, se projeví vyššími cenami výrobků a nižší konkurenceschopností na volném trhu. Zvýšení mzdy vyvolá vyšší výrobní náklady a tím i vyšší cenu výrobků. Zjednodušeně řečeno - za stejný počet odpracovaných hodin dostaneme stejný výrobek jako před zvýšením mzdy. Je to zjednodušené, ale přibližně to platí. Znáte-li nějakého odboráře, připomeňte mu, že nejdůležitější je používat zdravý selský rozum.
(20.10.2018) Ta věta stojí za krátké vysvětlení. Příliš dlouho jsme znali jen volby, ve kterých se díky komunistům o ničem nerozhodovalo. Od změny režimu ještě mnoho lidí nepochopilo princip normálních demokratických voleb. Nejjednodušší je, když ve volbách někdo získá přes polovinu všech hlasů. Pak můžeme říci, že je vítězem a měl by dostat možnost ukázat, jak chce vládnout. Při tak vzácném výsledku bychom ale určitě měli pečlivě zkoumat, co je důvodem a jestli to není předzvěst něčeho nepříjemného. Většinou se o hlasy voličů dělí více stran, které se potom musí nějak dohodnout, kdo bude vládnout a kdo v opozici. Například: Ve volbách soutěžily čtyři strany se ziskem hlasů: A = 35%, B = 30%, C = 25%, D = 10%. Média asi vyhlásí, že vítězem voleb je strana A, protože získala nejvíc hlasů. Pokud s někým sestaví koalici, asi bude vládnout. Pokud se ale koaličně spojí například strany B a C, tím získají většinu a i bez vítěze voleb mohou převzít vládu. Je to demokratické a má to logiku. Politika je vyjednávání, sbližování volebních programů, skládání povolebních koalic. Není to nezákonné, není to podraz, jak to občas prezentují ti uražení, kteří to neumí jinak zdůvodnit. Je to legální způsob, jak odsunout populistickou stranu, aby nezasahovala do vlády, popřípadě vyřadit toho, kdo podle názoru většiny neumí správně vládnout. Politika není jen strohé počítání hlasů, důležité jsou pojmy spravedlnost, čest, pomoc menšinám, a mnoho dalších.
(10.09.2018) Konečně máme novou vládu. Proč to tak dlouho trvalo? Nejprve Andrej Babiš zkoušel protlačit co nejvíc svých lidí na ministerská místa, ale ukázalo se, že vyjednávat neumí, chce jen diktovat. Nakonec se za dost nejasných okolností povedlo jmenovat vládu, i když v ní chyběl jeden ministr. Nikdo nezdůvodnil, proč to tak dopadlo a co bude dál. Čí to byla vina? Hamáčka a jeho ČSSD, prezidenta Zemana nebo šéfa vlády Babiše? Normální je, že strany navrhnou premiérovi své zástupce do vlády, případně se o některém diskutuje dokud nedojde k dohodě. Pak už by to mělo být jen o vztahu premiér - prezident. Ale "císařpán" Zeman si to vychutnal jinak. Neřekl, co konkrétně proti Pochemu má. Asi to nebyl jeho kamarád, tak ho nejmenoval. Ne ale tak, že by premiérovi řekl: tuhle vládu nejmenuju, sestavte novou nebo pověřím někoho jiného. To by nebyl Zeman, kdyby nepředvedl něco ze svých diktátorských triků. Babiš na oplátku předvedl, že mu nejde o politiku, o vyjednávání, o službu voličům. Vyhříval se na postu předsedy vlády a pořád problém přehazoval na Hamáčka, ať si to ČSSD vyřeší s prezidentem sama. Tak zbabělého premiéra jsme v novodobých dějinách neměli. Jen se chvástal, jak dobře to všechno řídí. Když ČSSD trapně ustoupila a navrhla jiného kandidáta, milostivý pan mocnář jej konečně jmenoval. Všem přece ukázal, že netřeba až tak ctít ústavu, že hlavní slovo má "pán" prezident, z boží vůle zvolený lidem této země. Ani se netajil tím, že poloprezidentský nebo ještě lépe přímo prezidentský systém by bylo to nejlepší pro tuhle zemi. Tady už nezbývá než si povzdechnout: Bůh nás chraň od takové budoucnosti, snad procitneme dřív než bude pozdě.
(10.07.2018) Ještě nedoznělo trapné zdůvodňování Taťány Malé, jak přišla ke svému vzdělání vykrádáním diplomových prací, a už tu máme další případ. Diplomová práce ministra Petra Krčála je asi z jedné třetiny opsaná. A ten chudák, věřte nevěřte, netuší jak se to mohlo stát. Předseda vlády opět vyčkává, jak je jeho zvykem. Probudí se alespoň ČSSD, která nominovala zmíněného ministra? Vysvětlí mu, že podvádět se nemá, že by měl rychle odstoupit? Nebo se chvíli zas budeme v té špíně brodit, jak je u nás zvykem? Ještě že nejsou všechna média v soukromém vlastnictví, jinak bychom se možná některé tajnůstky ani nedověděli. Jen jsem dopsal předchozí větu a hle - podvádějící ministr odstupuje. No sláva! Jen nechápu, za co mu vedení strany tak uctivě děkovalo. Podváděl, lhal a ani se za to neomluvil. To zírám, za co všechno se dneska děkuje. Nebylo by lepší vyzvat ho, aby neprávem získaný titul vrátil a přidal k tomu i peníze, které podvodným způsobem vydělal? To už bych asi chtěl moc, že?
(16.07.2018) Premiér Andrej Babiš často zdůvodňuje užitečnost své vlády tím, že se neflákají, že pořád pilně makají, tak co jim vyčítáme? Ubohá výmluva! Znáte někoho, kdo o sobě prohlašuje, že dělá málo nebo dokonce nic? Svou výjimečnou výkonností v práci se obvykle chlubí lháři, ješitové, egoisté či diktátoři. Připomeňme například ruského Putina, který umí snad všechno na světě, čínského, severokorejského, nebo amerického prezidenta. Všichni neuvěřitelně pilně makají a běda každému, kdo by jim to chtěl vyčítat. Přejí si jen jedno, aby jim do toho nikdo nemluvil. A k takovým velikánům se připojil i náš premiér s jeho nekonečné měsíce se rodící vládou. Je nebezpečné nechat své vůdce makat a nehlídat skutečný výsledek jejich práce. Věnujme víc času lepšímu poznání těch, které volíme a nenechme se chlácholit primitivními hesly o vymyšlené pracovitosti. Nechtějme po politikovi, aby jen makal, chtějme po něm, aby z jeho práce byl užitečný výsledek - v tom bývá obrovský rozdíl.
(15.07.2018) Taťána Malá - úspěšná v podnikání, úspěšná v politice? Experti se shodují, že její odbornost v oblasti práva je přinejmenším chatrná. Přesto si jí premiér Babiš vybral jako ministryni spravedlnosti. Nepochybně mu vyhovuje bezmezně oddaná a poslušná figurka, která by nejspíš snaživě plnila jeho sen, že všechna obvinění proti němu budou zastavena nebo zrušena. Už svými výroky před nominací na ministryni upoutala svým prohlášením, že by trestní stíhání premiéra mohlo počkat do doby až skončí jeho politické působení. Když na veřejnost vyplulo, že Malá opisovala ve dvou svých diplomových pracích, ukázala svůj vztah ke spravedlnosti opravdu naplno. Trapným vysvětlováním, že nic neopsala, že jen zapomněla připsat, že se jedná o citaci. Její názory byly čím dál neuvěřitelnější. Tenkrát to prý nikomu nevadilo, byla jiná doba. Může soudný člověk říct, že když něco ukradl před 13 lety a nikdo na to tenkrát nepřišel, že to dnes už není krádež? Mohli jsme si hlavy ukroutit, je-li tohle vůbec možné. Naštěstí i premiér dospěl k závěru, že taková ministryně by mu asi příliš nepomohla. Sice jí zpočátku hájil i s použitím jeho oblíbených termínů "kampaň" a "tvrzení proti tvrzení", ale nakonec jí doporučil, aby odstoupila. Malá poslechla a doufejme, že už se nám nebude vnucovat v nějaké budoucí funkci. Škoda, že se nepoučila i naše společnost v tom, že když je v politice něco špatně, musíme se nahlas ozývat tak dlouho, dokud si nevynutíme změnu. Kdybychom to pochopili, neměli bychom prezidenta a premiéra, kteří nám dělají ostudu po celém světě.
(05.05.2018) Odbory hlasitě požadují pro dělníka v Česku stejnou mzdu jako má dělník v Německu. Hezké, ale neproveditelné, jak vidno v ostatních státech Evropy. Zahoďme ješitnost a přiznejme si, že zahraniční firmy u nás investovaly hlavně pro nižší mzdové náklady a mimořádné daňové úlevy. Naše pomalé dohánění modernějších států není výsledkem našeho snažení, ale velkými investicemi z EU a působením zahraničních firem. Velké "české" firmy jsou vlastněny zahraničními společnostmi - viz automobilové, strojírenské, chemické, elektronické firmy, ale i supermarkety, cestovky, e-shopy. I naše "rodinné stříbro" Škoda, Tatra, Plzeňský pivovar či Becherovka - všechno vlastní a řídí zahraniční firmy. To jsou typické znaky globálního světa. Co by se stalo, kdyby se česká mzda skokem vyrovnala té německé? Naše výhoda nízkých nákladů by rázem zmizela a firmy by logicky utekly do zemí, kde je výroba levnější než u nás. Cena výrobku je jedním ze základních parametrů, sledovaných výrobci i kupujícími. I v našich obchodech vidíme, jak velká masa zákazníků chce zboží hlavně co nejlacinější. Nechci být špatně pochopen. Nejsem proti zvyšování mezd. Jen tvrdím, že růst musí být postupný a plynulý. Zároveň se musí zvyšovat užitná a hlavně přidaná hodnota výrobků. Jako příklad porovnejme dva pracovníky. První vyrábí elektrosvazky do prototypů a zkušebních sérií ve vývojové sekci značkové automobilky. Skoro každý svazek je jiný podle konkrétních požadavků konstruktéra. Podle posledního definitivně odzkoušeného svazku se vyrobí vzorová šablona, použitelná ve velkosériové výrobě. Druhý pracovník vyrábí elektrosvazky sériově podle šablon na speciálních přípravcích. Taková výroba je v Česku běžná, vyrábíme elektrosvazky pro spoustu zahraničních automobilek. Soudný člověk chápe, že víc vydělává pracovník, který sice vyrobí málo kusů, ale jeho práce je dost náročná. Druhý pracovník, vyrábějící podle šablon na speciálních přípravcích, vydělává méně, přestože vyrábí větší počet výrobků naprosto stejných jako ten, který vyrobil první pracovník. Kdo takové souvislosti nechápe, snadno uvěří populistickému heslu "stejnou mzdu za stejnou práci".
(10.04.2018) Pokud Velká Británie skutečně opustí EU, a zatím tomu vše nasvědčuje, příjde Evropa o hodně peněz, kterými odcházející stát ty ostatní bohatě dotoval. Mezi ty hojně čerpající patříme i my, jak vidno z nápisů "Tato stavba byla financována s přispěním evropských fondů" všude kolem nás. Jednou ze základních zásad EU je pomoc silnějších slabším, dobrovolná solidarita. Když jsme přistoupili do tohoto klubu, bezstarostně jsme začali využívat veškerou pomoc, často i na akce, bez kterých bychom se obešli, ale s dotací to nikoho nebolelo. Třeba projekt Čapí hnízdo je jedním z příkladů, jak zneužít dotaci. Proč to jen tak láskyplně přehlížíme? Členové EU se vždy předem dohodnou, komu je třeba pomáhat a podle jakých pravidel. Dosud bylo hlavním kritériem posuzování hrubého domácího produktu jednotlivých regionů. Peníze pak čerpají chudší regiony a tím se postupně vyrovnává úroveň jednotlivých států, aby volný trh a obchod byly co nejsnazší. Po několika letech se zvýšila naše životní úroveň, mimochodem také díky spoustě dotací. Rozdíl mezi námi a průměrem Evropy se postupně zmenšuje. Je proto logické, že příspěvky se budou postupně přesouvat k těm potřebnějším. Novým úkolem EU je nutnost pomáhat státům, které zajišťují dočasnou nebo dlouhodobější péči migrantům. Finanční experti EU patrně navrhnou, aby se mnohem víc než dosud pomohlo těm, kteří mají na svých bedrech největší podíl pomoci těmto lidem. A protože balík peněz je jen jeden, na ostatní zbyde méně. Věřím, že když jsme souhlasili s pomocí těm nejpotřebnějším v době, kdy jsme mezi ně patřili my, nebudeme proti ani v době, kdy tu pomoc potřebují jiní víc než my. Už by pomalu mohla končit ta česká lakomost a sobectví, kterými jsme v EU tak proslulí. Takže poklesne-li příliv našich dotací, nebude to proto, že zlý Brusel si na nás zasednul, ani proto, že to zavinili škodolibí migranti. Stane se tak proto, že situace v EU se změnila, ale dál platí, že silnější a bohatší musí dál pomáhat slabším a chudším.
(25.03.2018) Pomalu ale znatelně nás Zeman s Babišem otáčejí směrem k oligarchizmu. Přemýšlíte proč najednou takové přátelství? Kdo už delší dobu sleduje českou politiku, není až tak moc překvapen. Samozřejmě, že oba aktéři se znají už dávno. V roce 1997 dostala ČSSD od panamské firmy Beltomate přes nějakou švýcarskou pobočku dar na volební kampaň. Skoro 5 milionů korun, což byly v té době slušné peníze. Zeman byl ve vedení sociální demokracie, záhadná firma patřila Babišovi a jeho "přátelům ze studií", jak sám později přiznal. Dar pomohl sociálním demokratům vyhrát volby a v roce 1998 nastoupila vláda, vedená Milošem Zemanem. Ta pak provedla mimo jiné personální změny v Unipetrolu, které Babiš potřeboval, aby lehce získal Lovochemii, o kterou moc stál. A kdoví, jaké další přátelské služby si oba přátelé navzájem poskytli. To byla éra vlivných lobistů, Šloufa a dalších, kteří měli pořádně dlouhé prsty. Nedělejme si iluzi, že prezidentova láska k Číně a Rusku je jen platonická. Obě země jsou známé tím, že z každého přátelství koukají nějaké soukromé peníze. Nejspíš i Babiš tu čichá nějaký příjemný prospěch. Velké přátelství nezaniklo, jak vidno ze vztahu mezi prezidentem a premiérem. Můžeme jen hádat, proč se i dnes oba tak milují. Že by ještě nějaké staré účty? Nebo už se hraje o nové peníze?
(15.03.2018) Když se proti Miloši Zemanovi postavil kandidát Jiří Drahoš, chvilku to vypadalo, že svítá. Že se na hrad možná vrátí slušnost a inteligence. Patnáct let jsme se před celým světem styděli za prezidenty, kteří neuznávali EU a nechutně pohrdali svým lidem. Dokud prezident ukradl pero, mohl se leckdo pousmát, ale když veřejně lže, je alkoholik a sprostější než dlaždič, když vyznamenává své kamarády a slušné lidi ponižuje, to už je hodně silná káva. Volbami ale naděje zhasla. Asi třetina občanů volila změnu, ale to nestačilo. Druhá podpořila člověka, který klidně předá vládu této země na hraní politikům ANO, KSČ a SPD. A který neví, jak by se vetřel do přízně ruského nebo čínského prezidenta, když už se s ním ten americký nechce ani sejít. Že zbývá třetí třetina? Ta je tak spokojená se vším, co se v této zemi děje, že ani nejde k volbám. Někteří to maskují hodně trapnou výmluvou, že jim žádný z kandidátů nevyhovuje. Možná čekají, až bude kandidovat někdo jako Putin nebo Hitler. Smiřme se s tím, že ostudných 15 let na hradě se nám ještě trochu protáhne. Volby byly přece demokratické a výsledek je platný, i když dost smutný.
Copyright © Josef Kertész